Sobota
Už si přesně nepamatuji v kolik jsme byli všichni na nádru v Svinově, ale typuji nějak 7:30. Z našeho oddílu přišlo 8 holek+vedení, takže celkem hojný počet.
Jako každý rok se nás skautů z Ostravy sešlo opravdu hodně a tak jsme mohli vidět po nějaké době pár našich kamarádů z jiných středisek či oddílů.
Po povídání jsme nastoupili do vlaku. Cesta vlakem byla poklidná a celkem i příjemná až na kabinové dveře v našem vagónu. Pořád se otevíraly, tak jsme s Chicky prostě párkrát bouchli a po nějáké chvíli dokonce nešli ani otevřít. (Jiřík si spravoval svou košili, páč se mu malinko roztrhla )
Když jsme vystoupili z vlaku, my holky jsme se přesunuly do autobusu který nás zavezl skoro až k chatě kde jsme v ten den přespali. Všichni ostatní, až na par výjimek, šli hezky pěškobusem až nahoru. My jsme jeli autobusem, protože naše Sepka měla něco s kolenem.
Když jsme došli k chatě, tak jsme si odložili naše krosny, vzali si male batůžky a vyrazily nahoru.
Budu upřímná. Počasí bylo opravdu škaredé. Hodně lidi mrzlo. Cesta nahoru byla normální, tak jak byste to u nějáké túry očekávaly.
Po asi hodině a půl jsme došli nahoru, tam jsme se najedli a čekali na nástup. Ovšem někteří ho neviděli (Já ) a tak tam jen čekali a dívali se kolem. Samozřejmě nesmím zapomenout, že mohyla byla nově postavena. Důvod snad všichni znáte.
Při cestě dolů už nebyla takova zima. Ponožky sice byly mokre, ale dalo se to přežít. Když jsme od Jiříka dostali mandarinky přátelství, došli jsme do chaty kde jsme si usušili boty a převlékli se do suchého.
V chatě jsme si povídali hromadně. O jídlo se nám postarala Petra (Sepčina maminka) a o zábavu Chechta. Hráli jsme různé hry, jedli a smáli se. Když Chechta odešel tak jsme si k večeru zašli do hospůdky. Tam jsme si dali kofoly a samozřejmě i Wifi:)
Večer jsme se usalašili do spacáků a šli spát.
Neděle
Ráno byla rozcvička. Jako loni, nás i letos překvapil sníh. Pote přišla snídaně a pak balení věcí. Ještě jsme si stihli zahrát par her i venku a plnit stezky. Chatu jsme uklidili, vzali si krosny na záda a šli asi hodinu a třičtvrtě na nádr.
Na nádru jsme poděkovali Petře za to co pro nás dělala objetím a vyrazili do vlaku. Pak přišlo na Svinově už jen k loučení a alou domů. Myslím že si to holky užili, zjistily pár zajímavostí a naučili se i novým věcem.
Mamba
